|
|||||||
|
|
30. den: Afarové: Kočovníci v Africkém rohu
20. září 2009
Přestože jsou Afarové známí především jako válečníci, jsou také velmi pohostinní, mají smysl pro humor a umějí se těšit z pozitivních stránek života. Nicméně těžkosti každodenního života, které na ně doléhají v rozpálených nížinách na území Afrického rohu, mohou být někdy zdrcující. Horko a sucho provázejí 1,5 milionu lidí žijících samotářským životem, kterých se obávají všichni jejich sousedé. Se svými stády putují přes jedno z nejteplejších území na světě: Danakilskou poušť, která se rozprostírá v jižní Eritreji, severním Džibutsku a částečně také ve východní Etiopii. Většina Afarů je negramotných, chovají velbloudy a žijí prakticky výhradně z velbloudího mléka a celozrnného chleba. V obdobích sucha (začátkem podzima) bývá mléka dost jen pro děti – dospělí nemají k jídlu nic než čaj vyráběný z listů kávovníku. Dokonce i v obdobích strádání však Afarové píšou básně a humorné a někdy sarkastické písně o hladu a o posledních věcech člověka. Cestovatelé bývají překvapeni houževnatostí a nezlomností těchto lidí.
Po celá století neměli Afarové mnoho příležitostí slyšet evangelium. Po celé generace si recitují verše z Koránu a mají strach z duchů z pouště. Před několika desítkami let k nim však Bůh poslal křesťany z jiných kmenů z Afrického rohu. Společně s hrstkou afarských věřících pro ně začali vysílat kvalitní rozhlasové pořady. Afarové již mají možnost slyšet evangelium! V posledních třech letech se za Afary horlivě modlí mnoho etiopských křesťanů. Několik Afarů uvěřilo, bylo pokřtěno a absolvuje křesťanské vyučování. Často se potýkají s krutým pronásledováním, ale jsou připraveni trpět. V roce 2008 skupinka afarských křesťanek připravila sérii rozhlasových pořadů pro ženy. Díky vydanosti a lásce těchto sester mohou nyní ženy kočovníků nalézat nový život v Kristu.
Modlitební náměty
Následující článek
Předchozí články
Zasílání článků e-mailem
|
||||||